Co se ve vytrvalostních knížkách nedozvíte?
Autor: Ing. Vladimíra Šebková
Koňská vytrvalost je hobby, které jsem začala dělat v pozdním věku a s nulovými počátečními znalostmi. Jestliže mi ve spoustě věcí na začátku pomohla tehdejší vicemistrně republiky (díky Zuzko), během času se pro mne stal skoro noční můrou nedostatek informací, teoretických základů, na kterých by bylo možné stavět.
Postupem času se i u nás začaly objevovat první knihy o koňské vytrvalosti, dostali se k nám první lektoři ze zahraničí, ale stále mi chyběly konkrétní informace o detailech tréninku a hodnotách, kterými měřit výkonnost koně. Proto jsem začala číst první knihy o vytrvalosti u lidí, postavila podle nich tréninkové plány, které se mi osvědčily. Nicméně stále chyběly přesné tabulky - až do chvíle, kdy jsem se dostala ke knize o přípravě na lidský maraton - Hansonova metoda maratonu. (pro zájemce je dostupná část knihy - Hanson.pdf (482419)
Tato kniha obsahuje, kromě jiného, přesné tabulky výkonnosti (výkonů z jednotlivých vzdáleností) a k nim vztažené tréninkové plány s uvedenými rychlostmi a typy tréninků, včetně požadovaných tréninkových objemů.
Lidská vytrvalost je mnohem dále v testování výkonnosti a v plánování tréninků než ta koňská. Z mého pohledu některé knihy o koňské vytrvalosti přebírají informace z lidského tréninku, bohužel bez úpravy hodnot, nebo pouze s částečnou informací.
K otázce - co je společného a co rozdílného mezi přípravou lidských maratonců/ultramaratonců a koňských vytrvalců - už byl jen krok.
Základem poznání je - jsme stejní - mitochondrie jsou továrna na energii, rychlá a pomalá svalová vlákna máme v různé kombinaci stejně jako koně. Věk, fyzické dispozice, dlouhodobé sportovní návyky, aktuální zdravotní situace, trénink, vybavení, výživa ..... to vše ovlivňuje nás i koně. Nezbytnou součástí všeho je i patřičná regenerace. Při jejím zanedbání hrozí jedincům úrazy, snižování kondice, vyhoření, v nejhorším případě i únavový syndrom.
"Naštěstí pro oba běžce (jeden s vyšším podílem vláken prvního typu - pomalých, druhý s vyšším podílem typu rychlých) je tělo úžasný mechanismus schopný přizpůsobit se nespočtu zátěžových situací. V oblasti sportovní vědy znamená zátěž opakovaný a intenzivní trénink vedoucí k určitým fyziologickým adaptacím".
"I když je asi příliš brzy na nějaké definitivní tvrzení o proměně prvního typu vláken v druhý typ, ukázalo se, že může docházet ke konverzi mezi vlákny typu II (rychlými). Dokonce i po relativně krátkém tréninkovém bloku o trvání 10-12 týdnů může běžec vykazovat přechod od anaerobních, snadno unavitelných vláken typu IIB k aerobnějším, únavě odolným vláknům typu IIA."¨
Lidé mají možnost postavit si své tréninkové plány podle své výkonnosti a jí odpovídajících tabulek, samozřejmě i s počty konkrétního typu tréninku. Základní principy jsou stejné i pro koňskou vytrvalost. Trénink má vždy základ v pravidelnosti a jasně definovaném cíli (což může být třeba jen překonání dané vzdálenosti). Počátkem všeho je vždy pomalý objemový trénink, a to bez ohledu na to, v jakém věku začíná sportovec trénovat. Rozdíl je pouze v konkrétní rychlosti - ta se stanovuje podle testovacích výkonů. Objemový trénink je součástí všech tréninkových plánů a základnou k dosažení delší vzdálenosti. Silový trénink pak připravuje sportovce na soutěžní zátěž a učí tělo se vyrovnávat s vyššími nároky. Znamená přípravu v plánovaném cílovém tempu/rychlosti závodu. Mnozí vytrvalci tento typ tréninku nahrazují prací v kopcích, ale i tam je třeba pracovat s časem tak, aby zatížení bylo dlouhodobé a odpovídalo době trávené na soutěžní trati. Intervalový trénink pak připravuje jedince k vyšší rychlosti - vždy se s ním začíná až po dosažení dostatečné přípravy v objemovém tréninku. Ve vzdálenosti od pár desítek metrů až po kilometrové/několikakilometrové úseky jedinec běží ve výrazně vyšším tempu/rychlosti, než je předpokládaná v závodě, někdy i na svém rychlostním maximu.
"Správné tempo během těžkých tréninků je stejně zásadní. Nemůžeme dost zdůraznit, že tréninky jsou navržené tak, aby urychlily specifické fyziologické změny; účelem není běžet co nejrychleji, aby se ukázalo, kdo toho vydrží nejvíc".
O čem vytrvalostní knihy v rámci tréninkových plánů nepíší je tzv. šedá zóna. Je to trénink, který není ani dostatečně pomalý, aby mohl být brán jako odpočinkový objemový, ani dostatečně rychlý, aby mohl být brán jako silový. Tento typ tréninku sice navyšuje naběhaný objem, ale nezvyšuje výkonnost.
"Tréninkový plán s minimální kilometráží a třemi běžeckými dny za týden může být skvělý způsob, jak se postupně sžít s novým sportem a vybudovat si základní kondici bez zranění; jakmile se ale jednou rozhodnete, že chcete pokročit k maratonu, už to prostě nestačí".
Velmi často koňští vytrvalci diskutují o přetížení koní velkým objemem tréninku. A to zejména z hlediska přílišného opotřebení pohybového aparátu.
Je jen fér říci, že lidé běhají výrazně vyšší objem, např. při přípravě na maraton/ultramaraton, než koně v přípravě na nejdelší T-čkové závody. Měsíční objem 500 tréninkových km není u lidí, zejména ultramaratonců, neobvyklý. Je pak otázkou, zda je u koní opravdu problém v zatížení pohybového aparátu nebo spíše v hlavě (na čtenáři nechám odpověď, zda v koňské nebo v lidskéJ). Vždycky, ale vždycky je nutné brát v úvahu, že lidský organismus jasně hlásí své problémy, a člověk se sám rozhoduje, jestli je překoná či ne, ale u koně tato přímá komunikace chybí. Proto je potřeba průběžně sledovat všechny symptomy, které nám přetížení organismu indikují.
Další, pro mne rozporuplné, konstatování ve vytrvalostních učebnicích jsou použité tepové frekvence. Vlastním měřením a srovnáváním s informacemi od kolegů z vytrvalosti mi vyšlo, že klidové tepové frekvence u koní se pohybují v rozptylu cca 20 - 60 tepů za minutu: Rozdíly jsou dány plemennou příslušností. Samozřejmě existují výjimky. Pro mne je nepochopitelné, že lze připravovat úspěšně na vytrvalost kladrubské koně, kteří mají klidové tepy 58 - 64. U lidí je tento rozptyl mezi 50 - 80 tepy, vliv má zejména pohlaví (u žen jsou tepové hodnoty vyšší) a hlavně trénovanost atleta.
Vytrvalostní knihy převzaly informaci, že pracovní zóna se pohybuje mezi 120 - 150 tepy za minutu. A nad 150 úderů pak je anaerobní pásmo. Tuto informaci je nutné korigovat. Vytrvalostní koně, zejména arabští, pracují v daleko nižších tepových hodnotách, cca 90 - 120 tepů za minutu, naopak teplokrevníci se budou zřejmě pohybovat v zónách uvedených v knihách. I u lidí jsou tepové frekvence rozdílné, jak už jsem psala, ženy se pohybují ve vyšších tepových pásmech. Při práci s tepovými hodnotami je nutné si přeměřit konkrétního jedince v klidu a v různých typech zátěže tak, abychom mohli dále s danými údaji pracovat. Cílem je snižování tepových hodnot při náročnější práci. A samozřejmě u koní i rychlost uklidnění na požadované tepové hodnoty pro vstup do veterinárních kontrol. Mimochodem základní klidové tepové hodnoty a rychlost uklidnění jsou jedny z mála orientačních ukazatelů, které si můžete změřit i u neježděných koní. Vyšší tepová hodnota (v průměru např. o víc jak 10 úderů) nám může indikovat zdravotní problém nebo, spolu s pomalým uklidňováním, nepřiměřeně náročný trénink/závod.
V koňské vytrvalosti ještě stále není dostatečně zmapován vliv rozdílného podkladu na výkon koně. Pokud se výrazně odlišuje podklad v tréninku od toho v závodech, např. příprava probíhá v tvrdším terénu a závod v písku (poušti), lze předpokládat až 30% nárůst výdaje energie. Ale hlavně větší a rozdílné zatížení pohybového aparátu. Adaptace byť např. v týdnech je nedostatečná, kůň se musí naučit pohybovat zcela odlišně, než byl doposud zvyklý. Je to důvodem 2-3 leté adaptace dovezených koní v poušti a zřejmě i vyšší míry nedokončení závodů u našich koní tamtéž.
V současné chvíli vyvstává otázka, zda by se koňští výzkumníci zaměření na vytrvalost neměli více zabývat zpracováním údajů z vytrvalostních tréninků či závodů. Ty lze, v době chytrých sportovních hodinek a programů jako je např. Endomondo, získat od mnoha vytrvalostních jezdců. Díky měření rychlosti, vzdálenosti, tepových hodnot, náročnosti trati a např. uklidnění, by pak mohli připravit stejné tabulky, které mají k dispozici lidští trenéři. Mohla by to být jedna z cest, která by pomohla zabránit excesům, které se ve vytrvalosti, bohužel, stále stávají. (podle nejnovějších informací by měly být publikovány závěry FEI veterinářů ohledně tréninkových postupů v Dubaji).
K zamyšlení - lidští běžci používají větu " když chceš zrychlit, zpomal". Lidské ultramaratonce není dobré podceňovat - 90 km v Novohradských horách na trase paseckého koňského vytrvalostního závodu má vítěz v rychlosti 11,8 km/hod, což, při započítání doby strávené v přestávkách, někteří koňští vytrvalci nedávají. Vzdálenosti pro lidi nejsou problém - 245 km na Spartathlonu zvládl v loňské sezoně český běžec Radek Brunner za 24:07:29. Vytrvalci - máme se co učit.
Více zde: https://www.i-endurance.cz/news/co-se-ve-vytrvalostnich-knizkach-nedozvite/
Váš text začíná právě zde. Klikněte a můžete začít psát. Et dolore magnam aliquam quaerat voluptatem ut enim ad minima veniam quis nostrum exercitationem ullam corporis suscipit laboriosam nisi ut aliquid ex ea commodi consequatur quis autem vel eum iure reprehenderit qui in ea voluptate velit esse quam nihil molestiae consequatur vel illum qui dolorem eum fugiat quo voluptas nulla pariatur at vero eos et accusamus et iusto odio dignissimos ducimus qui blanditiis.