Jméno Kikkuliš je jistě každému notoricky známé už ze školy - trenér koní z Mittánie, který svůj systém tréninku válečných koní zaznamenal na hliněné desky. Díky českému vědci Bedřichu Hroznému, který písmo vyluštil (a prvním textem byl právě Kikkulišův), se mohl svět seznámit s více než 3000 let starým a velmi detailně propracovaným systémem, který z koní dokázal udělat tvrdé a maximálně vytrvalé válečné stroje. Do angličtiny jeho texty přeložila australská veterinářka Dr. A. Nyland. Rozhodla se provést experiment a aplikovat tuto metodu v praxi ve spolupráci s veterinární fakultou Univerzity v Sydney. Své poznatky sepsala v knize "The Kikkuli Method of Horse Training" (2008).

Kniha je rozdělena na 10 kapitol včetně bibliografie. Po úvodní kapitole následují:

• Vysvětlení fyziologie tréninku koní
• Tréninkový režim
• Vstupní zkouška
• Psychologické faktory
• Kikkulišova metoda u vytrvalostních koní
• Kikkulišova metoda u dostihových koní a koní ve všestrannosti
• Příloha A - užitečné odkazy
• Příloha B - koloniální arabští koně zařzení do experimentu

Principy:

1) Dlouhé období tréninku bez jezdce - vše, co se bude dělat pod sedlem, trénuje se nejprve bez jezdce - ale nikoliv ten samý den, ale po nějaké době - v řádu dnech až týdnů. Koně jsou voděni z druhého koně nebo přivázání k vozům. Má-li kůň klusat pod sedlem, musí nejprve na ruce. Má-li cválat pod sedlem - nejprve to trénuje na ruce. Má to dva důvody - kosterní a svalový aparát koně se přizpůsobuje zátěži mnohem pomaleji než kardiovaskulární systém a Kikkuliš eliminuje stres koně z váhy jezdce v počátích tréninku.

• Výzkum ukázal, že tepové frekvence u koní trénujících na ruce na pod jezdcem se liší až o 30% - TF koní pod jezdcem byla vyšší o stejnou hodnotu bez ohledu na váhovou kategorii jezdce. Postupně vedení koně svou TF snižovali, ale tréninkem se snižovala i u koní trénujících pod sedlem - a to až na úroveň vedených koní. (vzít v úvahu i psychologickou adaptaci na zátěž).

• Fáze tréninků na ruce byla cílena na poslílení muskuloskeletálního systému. na to je nutné udržet TF pod 120, což vzhledem k požadavkům na cvalové intervaly vypadalo nepravděpodobně - přesto ani jeden kůň nepřesáhl 116 tepů/min - zjevně Kikkuli věděl, co dělá. Není pochyb, že tento systém produkoval špičkové vytrvalostní koně.

• Plavání - tři až čtyři plavání v jednom tréninku - mezi fázemi plavání jsou uklidňovací fáze (do plných klidových hodnot koně).

• Není vhodné nahrazovat tuto práci lonžováním - koně se obvykle bez problému naučí vodění z auta nebo z druhého koně. Pokud koně trénujeme z druhého koně, pak by měl být tento vedoucí kůň v odpovídající kondici, aby trénink nebrzdil. Když už musíme koně pohybovat v uzavřeném prostoru, tak na větším a navolno.

• Koně se naučí být vedeni z auta lépe v klusu než v kroku. Je důležité mít dostatečně dlouhé vodítko, aby mohli jít rovně. Hřebci mají tendenci zpočátku s vozidlem bojovat (kousnout do něj...), ale brzy toho nechají.

• Z vlastní zkušenosti je naučit koně klusat podél auta jednoduché - zvlášť mladý, hravý a zvědavý kůň to velmi rychle pochopí. Nejlepší je, když ho někdo na sedadle spolujezdce drží na vodítku, samozřejmě je předpokladem, že kůň umí zcela spolehlivě chodit na ruce. Největším problémem je najít vhodnou cestu, kde lze plynule a na přijatelném terénu trénovat u auta.

2) Systém intervalového tréninku, zvýšenou tepovou frekvenci střídanou krátkodobým snížením TF. Kikkuliš používal intervaly v aerobním režimu. Je to dáno i tím, že jeho systém byl míněn pro nové válečné koně.

• TF v pauzách mezi intervaly - v začátcích tréninku pauzy jen pro částečné snížení TF,
• ale ke konci tréninkového programu mezi cvalovými intervaly (cca 2km) dvouminutové pauzy, kdy kůň zůstane stát. Koně si na to velmi rychle zvyknou a stojí jako skály.
• Ačkoliv žádný kůň v této stojící pauze nesnížil TF úplně na normál, na konci práce většina koní dosáhla do dvou minut normální TF - je to i otázka psychiky, koně věděli, že pro ten den práce končí.
• Všichni koně v experimentu byli na klidových hodnotách (26-36) vždy do 5 minut.
• U již zkušených vytrvalostních koní, kteří jsou připraveni, se zařazují práce v anaerobním režimu včetně akceleračních sprintů na anaerobním prahu
• Odborníci tvrdí, že 6 týdnů intervalového tréninku je ekvivalentem celého roku konvenčního systému (ale míní tím trénink kardiovaskulárního systému). Navíc je bezpečnější pro zdraví koně.

3) Provádět několik dní po sobě stále stejnou práci - pak teprve zvýšit požadavky. Např. se začne s pohybováním koně na ruce 12 kilometry v klusu - to se provádí denně po dobu 10 dnů - tedy den za dnem, deset dní za sebou je kůň veden v klusu.

• Zhruba třetí den může kůň ztrácet energii, ale zase ji obnoví a když už se v této zátěži projevuje vesele, začne třeba i vyhazovat, pak v tomto bodě by mělo přijít zvýšení zátěže.
• Když se začne množství práce zvyšovat, počet dní se snižuje. Když má kůň klusat na ruce 42 km, tak to dělá už jen 5 dní za sebou. V té době se cválá jen málo - obvykle asi 400 m, 2 minuty pauza a následně na samém konci práce 600 m.
• Když se začne s tréninkem kardiovaskulárního systému, kůň se zahřeje cca 6 kilometrovým klusem a následují cvalové intervaly. A od tohoto bodu se dělá prakticky veškerá práce ve cvalu.
• Muskulo-skeletálnímu systému trvá 4-5x déle, než se adaptuje na zátěž. Kost se adaptuje na stres po 7-14 dnech - pokud tedy stres zátěží zvyšujeme denně nebo častěji než v této 7-14denní periodě, kost se nemůže adaptovat a je přetížená. Zvýšení stresu po 7-14 dnech nazávýme progresivní zátěž. Kikkuliš v prvních měsících zvyšoval zátěž každých 14 dnů.

4) Oddechové dny - Kikkuliš dbá na časté odpočinkové dny., ke konci tréninkového programu měli koně i tři dny v týdnu volno.

5) Trénink trvá 7 měsíců (214 dní) , pokud kůń z nějakého důvodu trénink jeden den vynechá, nevrací se, ale pokračuje podle plánu - důvodem byla jednak nutnost připravit velké množství koní najednou a program nebylo možno tříštit indiviuálními změnami, a také další prodlužování programu vracením se o dny a fáze zpět by trénink prodlužovalo, což by nemuselo být ku prospěchu koně.

6) Prověřuje před zahájením potenciál koní (culling proces) - něco jako vstupní test, který ukáže, zda má kůň dostatečný potenciál pro trénink. Jedná se o čtyřdenní test, pokud se během něj vyskytne jakýkoliv zdravotní problém, je vysoce pravděpodobné, že se objeví v průběhu sedmiměsíčního tréninku a veškerá práce by tak přišla vniveč. Vyřazené koně většinou prodali jako válečné koně Mykénům a ti je využívali do bitev jako transportní koně. Experiment tímto sítem začal - 2 koně byli vyřazeni pro drobné problémy, které se lehce vyléčily - koně zůstali v experimentu,aby se ukázalo, zda toto malé selhání bude mít vliv v dalších fázích - u jednoho z koní se problém objevil 26, den, u dalšího až 161. den.

"Culling test"

1. den

- cca 12 km klus, cval (kentr) 440 m - pauza - částečné zklidnění - cval (kentr) 600 m

- večer 6 km klus, 440 m cval

2. den

- ranní klus 18 km, 440 m kentr - pauza - 600 m kentr- večerní klus 6 km

3. den

- ranní klus 12 km- večerní klus 6 km

4. den

- ranní klus 12 km, kentr 4800 m, pauza, kentr 7200 m - Dr. Nyland k uvedenému původnímu culling testu přidává návrh na obdobný test u koní všestrannosti a klusáků. ¨- Culling test je určen koním, kteří začínají - nemá smysl ho provádět s koně, který je již trénovaný.- Zásadně se v tomto testu vyhněte tlaku na koně - nesmí se nutit ho k větší rychlosti. - Pokud se kůň unaví a potřebuje už jít jen krokem, pak tímto testem neprošel, nemá potenciál.

7) K. velice dbal na psychický stav koní. Například ty několikadenní opakované stejné zátěže - když nastal den, kdy byl kůň na tuto zátěž již navyklý a snadno ji zvládal, ještě v ní několik následujících dní pokračoval - získal tak jistotu a sebevědomí v tom, co dělá.

Na druhou stranu koně zjevně připravoval na možná strádání ve válce - na nedostatek vody, krmení, nutnosti celý den trávit na slunci... tyto dny však zařazoval v průběhu programu ojediněle.

Koně v experimentu

• Do experimentu byli zařazeni tzv. koloniální arabští koně, kteří pocházejí ze starých válečných linií - koní chovaných do války a nikoliv pro krásu. Tito koně byli dovezeni do Austrálie z Crabbetu (za doby Bluntových) koncem 19. století (jedním z nejvýznamnějších byl hřebec Kars dovezený roku 1885), plus se zde významně prosadil hřebec Shahzada.
• Koně v experimentu byli testováni na Veterinární fakultě, kde byla potřebná zařízení pro měření všech fyziologických hodnot.
• Nebyli okovaní a ani neměli v průběhu experimentu upravovaná kopyta (byl zde ovšem veterinární dohled - podle něj byla kopyta všech koní ve výborném stavu).
• Kupodivu ani jeden z koní během takto náročného programu neztratil na váze, 4 si ji udrželi a 5 dokonce přibralo. Cudglebar Mujeor přibrala 68 kg, ostatní kolem 15 kg. Cudglebar Mujeor byla zařazena do experimentu jako tříletá a pokračovala v nejtěžších vytrvalostních závodech včetně Tom Quilty Cup a získal cenu za nejnižší TF ze všech soutěžících. Cutglebar Robin byla vysoká 142 cm a dva jezdci (kategorie heavy weight - 91 kg a více) při pohledu na ní se zděsili, jak je malinká - hned ale museli změnit názor, když Robin jako vždy vyrazila dlouhým vzletným klusem a zvládala tak běžet 4 dni po sobě 42 km - přitom nesla přes 26% své váhy. Robin zahájila experiment jako desetiletá a po celou dobu byla svěží tak, jako kdyby zrovna vyšla ze stáje. nesla tak i jezdce o 30% její váhy.

Tip na dnešní využití:

• vytrvalostní koně se připraví do první sezóny kompletním programem - do druhé sezóny také začínají s tréninkem na ruce, ale začínají od 23.dne a končí dnem 192 - mezitím ještě vynechají 20 konkrétních dní.
• do třetí sezóny stačí, když se drží principů K. metody
• mladí koně by měli soutěžit výhradně v aerobním režimu

Poznámky

Chetité byli svého času mocností soupeřící s Egyptem. Byli prvním národem, který už používal železo a měl své obávané válečné vozy. Chetité žili na území dnešního Turecka a Sýrie. Nebyli tak významní, dokud neusedl na trůn král Suppiluliuma (Šuppiluliuma), byli ovšem známí obratnou diplomacií i tolerancí vůči jjiným náboženstvím a politice ostatních lidí. Koně se původně v boji příliš nevyužívali, ale Suppiluliuma přivedl obrovské množství koní z Egypta a získal mistra tréninku koní z Mitánnie.

Mitánnci byli nejlepší na světě v oblasti znalostí o koních a jejich výcviku.

Naštěstí K. zaznamenal svou metodu na hliněné desky, které na rozdíl od kovových nebo dřevěných desek odolaly požáru města - vlastně se tak do tvrda vypálily a zachovaly.

Důležité je, že nejde o výcvik koní, ale výhradně kondiční trénink - jak se koně obsedali, učili se poslouchat jezdce, o tom tento systém není.

Po odchodu Kikkuliho úroveň trénovanosti koní upadala - existují totiž texty o koních v pozdějích letech po Kikkulim, které to dokazují. A 150 let poté, co Kikkuli zmizel ze scény, zmizeli v propadlišti dějin i Chetité. .

K. systém je velmi podrobný a striktní - přesně stanoví co a kdy koním krmit (krmili se 3-4x denně - dávky jádra až do 10 l - oves, ječmen), kdy mají dostat slad a kdy sůl. jak koně čistit, chladit, dekovat, pečovat o ně. Plán byla tak přesný, jak je možné zvládnout lidským faktorem...

Kniha je zajímavá z historického hlediska, principy v ní uvedené mohou pomoci zlepšit trénink koní,, nelze však k tomuto systému přistupovat slepě bez potřebných znalostí a zkušeností.

Knihu lze sehnat : https://www.amazon.com/The-Kikkuli-Method-Horse-Training/dp/0980443075

K vizuálnímu členění textu slouží obrázkové sekce

Kromě nadpisů vám s členěním textu na správných místech pomohou i obrázkové sekce. Jednotlivé odstavce vašeho článku oddělte obrázky, které vhodně doplní obsah.

And you can also use blockquote formatting to cite some wise words.

Váš text začíná právě zde. Klikněte a můžete začít psát. Veritatis et quasi architecto beatae vitae dicta sunt explicabo nemo enim ipsam voluptatem quia voluptas sit aspernatur aut odit aut fugit sed quia consequuntur magni.